O mně

Již jako malý chlapec žijící na vesnici jsem se zajímal o letadla, ale jediným zdrojem informací pro mne byla malá německá brožurka pro rozpoznávání letadel Kriegsflugzeuge a tam fotografie válečných letadel. Pak jsem postupně z kreslící čtvrtky dělal stínové házecí kluzáčky všech stíhacích letadel, postupně jako samouk se naučil je vyvažovat seřizovat a ladit jako házedla na nejlepší letové výkony. Prvním impulzem pro skutečnou modelařinu byl nádherný model s gumovým pohonem Vlaštovka, který daroval mému spolužákovi Miloši Hudečkovi nápadník jeho starší sestry Hartman. To byla inspirace pro mnoho kluků ze Švábenic, kde se tito soustředili kolem tří místních stolařů. Dva z nich měli pouze pásové pily, takže hochům řezali jen silnější lišty a z nich pak byly stavěny velké kluzáky. V obchodech se objevily stavebnice modelů Ero, Tulák a Sokol. Můj starší bratranec Radek Koutný byl velmi pečlivý a se svým Tulákem dělal rekordy v doletu na vzdálenost ve zmole za hřbitovem. Já jsem dostal k Vánocům stavebnici Sokol, což byl model s gumovým pohonem, otec naznal, že sedmiletý kluk by stavbu nezvládl a tak vše stavěli moji starší bratranci Milan a Radek pod dozorem strýce Nemely. Bylo jim líto zkracovat podélníky na rozpětí modelu podle plánku a tak křídlo bylo větší, na plnou délku nosníků celý metr. Model docela slušně létal. Ve stejné době šikovný Jirka Kunovský si postavil kluzák Poštolka, který šel tahat na šňůře a pak hezký model s gumovým pohonem Kuna, který daroval Korčiánovi a ten jej donesl k mému bratranci Radkovi, ale model byl bez vrtule. Radek rozhodl, že musím půjčit moji vrtuli ze Sokola. Než Radek vrátil strýcovi kleště, tak Korčián připoutal křídlo na trup předkem dozadu, natočil do svazku nějakou tu stovku obrátek a model odstartoval, ten sebou praštil pár metrů před ním a zlomil moji vrtuli. Můj pláč utěšovali, že vrtuli mohu slepit, nebo si udělat novou, když již umím dělat ty malé na tyčkové modely. A tak jsem doma podle vrtule Sokola udělal novou z modřínového dřeva, povedla se natolik, že jsem pak musel dělat velkou pro Radkova Giganta. Když jsem s babičkou byl poprvé v Prostějově v obchodním domě ASO a uviděl tam modelářský koutek, tam jsem tam koupil tři plánky modelů s gumovým pohoem, velký My Darling jsem nestavěl, malý Boby s jednoduchým potahem a se špatně nahoru vyosenou vrtulí byl spíše akrobatický. Báječně létal Skřivan, který se také moc líbil mému spolužákovi Jarkovi Dobešovi, půjčil jsem mu plánek a on si Skřivana také postavil, vrtuli jsem mu musel udělat já a na gumu z galanterie jaksi neměl peníze, takže jeho svazek byl z nastříhané duše pneumatiky traktoru Farmal, také za potah hedvábným papírem on neutrácel, ale potáhl model papírem na tlačenky, který bych přirovnal k pauzáku. Po vypnutí vodou se ten papír vypnul jako kůže na černošském tamtamu. Silný svazek z tvrdé gumy dával tomuto modelu velkou stoupavost a tak kluci jej nazvali Stratosfetický Dobešův létající Presbuřt. Skřivana jsem pakpo třiceti letech stavěl jako svého prvního oldtimera BV-1 a vyhrával s ním mnoho soutěží. Když jsem od svého strýčka (ten byl jen o 3 roky starší) dostal jako danajský dar hotová žebra na větroň Sluka, tak jsem stavěl svůj první model soutěžní kategorie A-2, který měl na svou dobu velmi štíhlé křídlo – přes 2 metry (což bylo dáno malou hloubkou křídla Sluky pro kterou byla určena ta těžká žebra , řezaná z 2 ,5 mm tlusté dýhy z příložníků). Model který jsem nazval Sova byl těžký, ale velmi stabilní, vyhrál první závody ve Švábenicích a také tam hned udělal nový rekord v doletu na svahu (od silnice na Dětkovice k plotu JZD cca 800m), ten jsem pak ještě překonal dvojnásobnou vzdáleností. Výkony po vleku na šňůře nebyly nijak vysoké, avšak jednou si Sova našla silný stoiupák, nastoupala velkou výšku, přehoupla se přes kopec a já ji ztratil. Pak mi otec řekl, že mám jít k panu Branžovskému, že pro mne něco má. Sova přistála v jejich zahradě a on za nález požadoval malý model, pro jeho synovce. Model prý musí umět odstartovat ze země, létat na jejich dvoře a mám jej do týdne dodat. Ihned jsem si vyžádal protiplnění : smrkové a lipové podélníky 2×2 mm, vrbovou dýhu 2 mm i 0,6 mm, bukovou 0,6 mm, navíc jsem dostal špalík z velmi lehkého dřeva, to jsem poprvé v ruce držel balzu. Nakteslil jsem malý hornoplošník s jednoduchým potahem křídla, postavil a potáhl hedvábným papírem. Tak vznikl Bobík, který na svou dobu báječně létal a pak byl také stavěn kamarády, jeden kus jsem pak zkoušel jako létající stand pro travexové rakety, dnes je stavěn jako old-timer BV-3 a moje tehdy pětiletá vnučka s ním vyhrála jak Mistrovství ČR old-timerů i mezinárodní OPENSCALE. Když se mi do rukou dostala knížka Modely letadel (překlad z ruštiny) a v ní plno plánků modelů, tak jsem je začal stavět, potřeboval jsem podélníky menších dimenzí (hlavně opět 2×2 a 2×4 mm), zašel jsem tedy k panu Branžovskému, ukázal jaký model chci stavět, on si prohlédl výkres a hlavně šablony na vrtuli. Pak řekl, že neví zda to zvládnu, především přesně udělat tu vrtuli, až ji budu mít hotovou, ať ji donesu ukázat a on rozhodne zda má cenu pokračovat. V neděli po obědě jsem šel do hospody koupil příslušný počet sklenic piva a zašel ke stolu, kde hrál můj otec taroky s panem Branžovským. Otec se ptal zda mám něco vyřídit od matky, ale já, že jdu za mistrem Branžovským, ten se ptal, zda snad již mám tu vrtuli hotovou, podal jsem mu ji, dlouho si ji prohlížel ze všech stran, pak ji vzal k žárovce a kontroloval tloušťku. Nakonec řekl otcovi : Víš Josefe, já vím, že chceš mít z kluka elektrikáře, nevím jak mu to půjde, ale pokud ho dáš učit ke mně, tak z něho bude prvotřídní stolař. Jsem nějaký mistr, ale tu vrtuli bych lepší neudělal. A tak jsem stavěl model, který jsem nazval Krasnaja zvezda, létala parádně a po třiceti letech ji znovu postavenou úspěšně létal můj syn vkategorii old-timerů BV-1. Tyto tři old-timety také najdete i s plánky v mé knize Modely letadel s gumovým pohonem.

Když jsem začal studovat v Brně na elektroprůmyslovce tak jsem se připojil k těm co závodně létali s velkými modely s gumovým pohonem Wakefieldy (dnes F1B). Zprvu na mne pohlíželi s despektem, jako na venkovana bez teoretických znalostí a malé zručnosti, trpěným v partě se dvěma bývalými mistry republiky. Teorii jsem brzy nastudoval v technické knihovně, s elegancí mých modelů to šlo pomalejí, kladl jsem důraz na účelnost a především aerodynamiku, mé modely byly na tu dobu extémě štíhlé s rozpětíl křídla 1400-1550 mm, malou VOP a na tu dobu velmi tenkými profily Benedek 6356 b. Začal jsem vyhrávat soutěže a byl jmenován do širšího reprezentačního dtužstva na Mistrovství světa ve Francii 1959. Tam podle výsledků ze soustředění měli jet nejlepší tři. Po posledním soustředění byla v L+K zveřejněna nominace a já byl uváděn na děleném 2-3 místě. Pak však vinou špinavých machinací místo mne, neznámého juniora tam jel zavedený Radoslav Čížek, který z celkovéjo počtu 61 startujících skončil jako 59. Já jsem ten rok měl fantastickou formu, létal 14 soutěží a z nich 11 vyhrál. Tato koncepce mých modelů předběhla dobu o 30 let a teprve v osmdesátýtch letech za použití moderních materiálů se prosadily podobně štíhlé modely s profilem B 6356b a malou výškovku to u profesionálně vyráběných modelů z Ukrajiny, ty pak ještě dostaly měnitelné stoupání vrtulí. Dnes na Mistrovství světa polovina soutěžících létá s těmito modely.

Rok 1960 byl pro mne ve znamení experimentování s úpravou profilu B 6356b dle Jedelského a použití nových vrtulí. Model se byl mimořádně výkonný, ale hned při první velké soutěži v Šumperku mi ulétl. Pak jsem nastoupil vojenskou presenční službu a učil stavět wakefieldy v ŠDZ na Mokradi (LMK Liptovský Mikuláš) a ve Zvoleni. Po vojně jsem se vrátil do Brna, přešel jsem do LMK Brno III a rok 1963 byl naprosto parádní. Mirek Hrubý řekl : Luboš je reprezentant, jeho Supertágo je nejlepší wakefield, jaký jsem kdy viděl, takže celý klub jej bude stavět jako monotyp. Tak se i stalo a vyhrávali jsme skoro všechny závody. Začal jsem dálkově studovat na VUT Brno a vést žáky v modelářských kroužcích. Ještě pár let jsem létal wakefieldy, dokonce jsem zase byl i v širším repre, ale více mne to táhlo k nové kategorii mimmaket, kterou jsem s Rudolfem Drncem a Hubertem Pernicou zakládal, pak jsem začal létat pokojáky a také reprezentoval na mezinárodních soutěžích v brněnské Zetce a na soutěži v rumunském Slanicu. Konec šedesátých let byl ve znamení úspěchů našich raketových modelářů. Mimo motory pro modely raket se v Dubnici dělaly i nízkotlaké motory pro modely letadel s raketovými motorky řady S (Synjet). Zatím co v Praze modeláři dostali motory S2 a jejich náplně hned a mohli si je vyzkoušet a navrhnout optimální modely, tak v Brně nás pár modelářů dostalo před prvním Mistrovstvím republiky od Luboše Kočího pouze samotné motory, ne však náplně a nemohli si vyzkoušet, jak to vůbec funguje. Takže, když o tom nic nevím, tak si postavím větší házedlo a ten motorm tam bude jako balast pro vyvážení. A bylo první MČR v Brně na Slatině. Hoši z Prahy vedení Otou Šaffkem měli hezké modely připomínající volné motoráky. My Brňáci každý něco jiného, hoši z VAAZ opatřili motor Lavalovou trysku, jenže to bylo těžké a modely nic moc. Stal se zázrak a moje házedlo po prvních dvou soutěžních letech vedlo, před Šaffkovým modelem. Ve snaze výkon ještě vylepšit jsem zmenšoval úhel seřízení tak, že třetí let skončil po startu v zemi. Otovi stačilo letět svůj standard a vyhrál, já byl až druhý. Pak se objevily i menší mototory S1 se kterými jsme pořádali soutěže na Lesné, včetně startů ze země. Velmi oblíbené byly minimakety s plochým trupem. V r. 1970 jsme pak v zimě dělali pokusy o překonání československého rekordu v kategorii S1, nejprve jsem letěl se svým H.P. Victor a udělal nový rekord, ten pak za chvíli překonal Ivoš Čerešňák s L-39 a o půl hodiny pak znovu můj Victor udělal nový rekord, který platí dodnes. Pak ještě v kategorii S2 jsem zalétl rekord s modelem Lavočkin La-160 nový rekord, který rovněž platí dodnes. Po těchto rekordech jsem sportovního komisaře a časomšěřiče pozval vše oslavit obědem v restauraci na Loosové. Když se u nás začala létat kategorie halových modelů P-3, tak jsme jezdili na soutěže do Poličky, kde se létalo v místním divadle a vyhrávali hlavně domácí, kteří měli modely s potahem lehkým nepórezním kondenzátorovým papírem, my Brňáci s modely potaženými pórezním modelspanem jsme byli do počtu, protože naše modely létaly sotva poloviční časy. Pak jsem svůj model potáhl japonským lesklým nepórezním papírem a model začal vyhrávat soutěže. V Pavilonu Z jsem pak dosáhl tehdy světově rekordního času přes 14 minut, ten jsem později ještě překonal výkonem přes 15 minut. Sportovním komisařem tehdy byl Luboš Kočí a časoměřičem Eda Chlubný. Tento rekord mi však nebyl potvrzen a nevím zda byl zaslán k registraci na československý modelářský svaz a na FAI. Koncem osmdesátých let jsem začal stavět old-timery a úspěšně s nimi létat, napřed se ke mně přidal syn a později i vnučka.

Pepa Klíma použil můj nový „laminární profil“ pro svůj model F1B ve vítězném rozlétávání na MS 1971 ve Švédsku. Pak již následovala moje specializace na kategorii dvacetinek (což jsou zmenšeniny skutečných letadel v měřítku 1/20 a pohonem gumovým svazkem). Za čtyřicet let jsem v neofociálním celoročním hodnocení nebyl nikdy horší než druhý. Když se u nás začaly létat peanuty (původně americká kategorie, modely menší než dvacetinky, rozpětí křídel 330 mm, u nás „Oříšek “ M-oř), tak jsem u toho nemohl chybět. S úspěchem jsem se zúčastnil mezinárodních soutěží v belgickém Flémalle, létal neoficiální Mistrovství Evropy Interscale v Anglii, Nizozemsku i doma v Prostějově, většinou z toho bylo „jen druhé místo“. S kamarády jsem prováděl aerodynamická měření křídel v reálných podmínkách při velmi nízkých Re. První část byla publikována v Občasníku, Modeláři, AeroModelleru a v mých knihách Dvacetinky a Modely letadel s gumovým pohonem. Druhá část byla provedena s chlapci kroužku u Salesiánů a ing Stráníkem v r. 2007, následovala spolupráce s Leteckým ústavem VUT Brno (měli tam grant a na mé měření navazovala doktorandská práce), která však skončila z rodinných důvodů doktoranta, který měl na úkolu pokračovat… Koncem osmdesátých let pro tehdy novou kategorii P-30 jsem navrhl několik modelů, asi nejúspěšnějším typem, původně určeným pro stavbu mou vnučkou, byla jednoduchá, ale velice létavá Maruška (dvě vítězství a řada třetích míst mých svěřenců na MČR mládeže), náročnější eliptická Omega, jejím dalším vývojem vzniklá Omega- Milénium a Špidloň přinesly dlouhou řadu vítězství v soutěžích. Také syn Petr, svého času velmi úspěšně modelařil a úspěšná byla i vnučka Maruška jak v soutěžích old-timerů 1. místo na Celostátních v Břeclavi i na mezinárodní OPENSCALE, tak vítězství na MČR žáků s modelem P-30 Maruška. Plánek tohoto modelu, tří old-timetů, jenoduché minimakety dopravního letounu Dornier-Komet 3C, vhodné pro mládež v M 1/20, spolehlivého sportovního letounu Super Musketeer, velmi létavé stíhačky Arsenal VG-39, minimaket kategorie peanut (M-oř) jednoduchého Minilota, velmi úspěšného akrobatického Zlina Z-50 M a nádherného plovákového racera Macchi M.67, včetně halových modelů Formule Holy, to vše jako plánky v plném měřítku, stejně jako spousta dalších plánků v menším měřítků, stavební postupy a fotografie najdete v mé velké knize Modely letadel s gumovým pohonem. Speciálně minimaketám je věnována brožůra Dvacetinky i tam je spousta plánků a stavebních návodů. Další výkresy minimaket jsem publikoval na stránkách minimakety. cz, tam také najdete aerodynamická měření a měření energie americké gumy TAN SS u natahovaného svazku a u zkrucovaného (výsledky zcela vyvrací to, co ve své práci tvrdil Dr. Josef Hošek) Historie nejslavnějšího závodu rychlostních hydroplánů je popsána v mé knize Schneiderův pohár, kde je popis jednotlivých soutěžních ročníků, fotografie a třípohledy připravovaných letounů, jejich motorů a paliv i bokorysy batervných provedení, atd…Od roku 1964 jsem publikoval v Modeláři a později pak byl členem redakční rady, podobně jako i v Model Hobby magazínu, Od r.1973 jsem publikoval reportáže a fotografie z našich soutěží včetně plánků mých nejlepších modelů v britském Aeromodelleru a vítězstvím v jejich fotosoutěži získal kameru Cosina. Od r.1990 jsem vydával Občasník -celkem 444 čísel obsahujících většinu mých plánků dvacetinek, oříšků, pistácií, halových modelů P-3, LRS, EZB, A-6, házedel, modelů P-30, P-20, old-timerů i jednoduchých modelů určených jen pro radost. Za 55 let jsem nakreslil pár stovek výkresů modelů letadel, ty moje nejlepší nabízím na stránkách minimaketty.cz

Minimakety DVACETINKY a jejich pravidla. V prvních ročnících soutěží minimaket byly dvě kategorie rozdělené podle velikosti : do 400 a do 600 mm rozpětí křídel.  Ovšem když vedle sebe na stojánce byla velká Se-5a a maličký P-51 Mustang, tak to vypadalo divně. Došli jsme k závěru, že by bylo dobré, aby všechny minimakety byly v jednotném měřítku a zvoleno bylo 1:20. Pak se domlouvala pravidla Dvacetinek. Hlavní slovo měl ing. Šmahel., který nejprve po nás chtěl, abychom pro různé typy letounů určili jaké časy budou schopny maximálně bez termiky létat a pak se stanovilo letové maximum na úrovni 150% z těchto časů. Všichni souhlasili, že o celkovém bodovém zisku v soutěži by se rovným dílem měly podílet body za statického hodnocení a za letové body. Takto vznikla pravidla soutěží dvacetinek a po 50 let nám plně vyhovovala.                                                                                                                                       Jenže skupina pražských soutěžících, která se hlavně věnovala minimaketám létajícím v halách chtěla úspěšně létat s těmito přesnými, ale dost těžkými úspěšně létat i soutěže dvacetinak. Marně jsem jim říkal, že tudy cesta nevede, že každá kategorie si žádá své. Že by bylo dobré, aby si udělali kategorii přesných venku létajících minimaket, Do toho se jim nechtělo, byla by s tím práce, takové soutěže organizovat. Našli velkého spojence v Antonínovi Alferym, který staví vynikající minimakety z polystyrenu, ty jsou velmi přesné, s „kovovým povrchem“. Ale jsou o třetinu těžší, takže létají trošku kratší časy. Na stránkách Minimakety CZ  Napřed Pražáci chtěli změnu pravidel, zrušit měřítko 1/20 a hlavně podstatně zpřísnit statické bodování, zvýšit jeho vliv na celkový bodový zisk a potlačit vliv letové části. Marně jsem argumentoval, že taková pravidla naprosto potlačí zájem mládeže o tuto kategorii a velmi sníží i počty účastníků z řad dospělých. Bohužel toto vše se beze zbytku vyplnilo

Alferyho nová pravidla potvrdila to,. co říkám od počátku,

1. Odradí žáky, Dříve na soutěžích bylo mimo jiné 8 žáků z mého kroužku s Komety a další s jednoduchými minimaketamin poslední roky žádný žák.

2. Pražáci chtěli vyhrávat soutěže dvacetinek s jejich halovými minimaketami, marně jsem jim říkal, že to nejde, Alfery jim šel na ruku změnou pravidel, Dnes je na soutěžích v Brně neuvidíš.

3. Potlačením letové části se zvýhodnily nejen Alferyho těžší polystyrenové dvacetinky. Názorně vše ukáže porovnání dvou Fokkerů D-VIII v soutěži ten Garbův s polysrytenovým stříkaným křídlem dostal asi o 25% bodů více, ten můj s konstrukčním křídlem nalétal samá maxima tedy 100 % letových bodů, Garbův nenalétal ani poloviční časy, přesto díky potlačení letové části i mizerné lety mu stačily na to, že celkově ve výsledku je přede mnou. Nebudu více bojovat s větrnými mlýny, končím se soutěžním létání dvacetinek podle takových pravidel. Rád si zalétám s old-timery, kde jednoznačně rozhoduje to, co nalétáš.

Snad bych se měl zmínit i o mé profesi, po většinu doby jako elektroinženýr silnoproudař jsem se podílel na řízení výstavby velkých energetických jednotek, včetně všech našich jaderných elektráten a byl jsem členem mezinárodní komise pro vysokoteplotní jaderné reaktory..

V té době jsem zpracoval studii proveditelnosti o komplexním řešení naší energetiky výrobou zemního plynu z kouřových plynů stávajících tepelných elektráren,a přehřátíé páry z malého modulárního jaderného reaktoru HTGR při současné výrobě elektrické energie a tepla. Potřebné bilance k tomu připojili kolegové z výzkumáku VUCHZ.

Studii jsem zaslal tehdejšímu poslanci Miloši Zemanovi, ten mi odpověděl, že se jedná o velmi zajímavé komplexní řešení, ale studie má jednu vadu, je i s bilancemi na sedmi stránkách, pokud bych na stranu č.2 napsal, že kdo z poslanců to dočetl až sem, tak má u mne soudek dobrého vína, tak to víno budu muset vypít sám.

Obávám se, že dnešní složení parlamentu není o nic lepší než bylo před třiceti roky a nejen o energetice rozhodují lidé, kteří problému vůbec nerozumí a nikdo je nepřinutí.k tomu, aby si o tom alespoň něco přečetli.

Dnes je ministrem financí naprostý laik – elektrikář, který řekl. že on ekonomiku řeší jako elektrický obvod, tedy tam. kde je příliš velký odběr, tak on to vypne chráničem. Tímto potvrdil, že nejen nerozumí financím, ale také ne elektrotechnice. Příliš velký odběr proudu – zkrat nevypíná chránič, nýbrž jistič! Chránič je pchrana proti úrazu elektrickým proudem.

Malý moddulární vysokoteplotná reaktor HTGR s kulovými články by řešil celou řadu problémů :

1. Je 100x bezpečnější než současné VVER 440 a 1000 MW. Není problém s vyhořelým palivem
2. Jeho stavba vedle stávajících uhelných elektráren by vyčistila jejich kouřové plyny od CO2 , umožnila výrobu zemního plynu a také zcela odstranila povinnost platit emisní povolenky
3. Umožňuje další chemické aplikace jako výrobu metanolu, čpavku atd
4. Doba výstavby může být poloviční než u velkých JE
5. Tato technologie byla již poloprovozně ověřena v německém Julichu a )bylo by možné využít mimo dodávek z jaderné sekce Siemens také značné části tuzemských dodavatelů Pokud by poslanci schválili moji studii a ta byla zařazena do energetické koncepce již před 30 ti roky, tak bychom dnes byli nezávislí na dovozu zemního plynu, vyráběli bychom elektrickou energii bez znečišťováním životního prostředí CO2 a neplatili emisní povolenky . Jenže když ředitel pro energetiku ing. Jícha předložil ministrovi Dlouhému návrh Energetické koncepce ČR, tak ten mu ji hodil pod nohy se slovy Nejlepší energetická koncepce je žádná koncepce. A tak tento stát žádnou koncepci čtvrt století neměl. Letos , když je jasné, že se blíží kolaps energetiky tak moudré hlavy v NERV rozhodly, že ČR nutně potřebuje energetickou koncepci a že ji má vypracovat Dlouhý.. Stal se zázrak a Dlouhý přiznal. Že to dělat nemůže, protože tomu vůbec nerozumí. Bohužel není sám na ministerstvu průmysku sedí podobný „odborník“, takže ČEZ vyrábí KWH za 25 haléřů, prodává ji na Lipskou burzu (na tyto kšefty mu Fiala půjčí velké peníze), z burzy ji kupujeme a Fiala zastropí cenu pro české spotřebitel na 9 Kč (včetně poplatků za přenosovou soustavu. Čí zájmy hájí tato naše vláda? Pokud by hájila zájmy této země, pak by ČEZ musel celou tuzemskou spotřebu pokrýt nákladovou cenou+DPH někde na úrovni 2 Kč/ KWh a přebytek by si mohl prodávat na burze. To by nekrachovaly naše fabriky a nebyla by tak hrozná inflace.

Veřejný dopis ministryni obrany paní Černochové

Vážená paní Černochová

ve zprávách se dovídáme, že jednáte o nákupu amerických stíhacích letounů F-35. O letectví se zájímám 70 let, jako student jsem byl pilotním žákem a také reprezentantem – leteckým modelářem.  Protože moji známí ví, že stále sleduji vývoj v letectví tak se občas ptají na některé detaily. Jako příklad uvádím moji odpověď na dotaz mé známé zda F-35 má zakázáno létat v menšá vzdálenosti než 45 km od bouřky..

Ahoj Lído,
díky za to zpravodajství z celého světa. Nevím přesně k čemu se mám vyjadřovat, je -li to pravda, ale protože se celý život zajímám o letadla a ty to víš, tak předpokládám, že tím myslíš F-35 a vliv na její bezpečnost při zásahu bleskem. Čím modernější zařízení, tím je choulostivější. Moderní stíhací letouny páté generace mají vesměs elektroimpulsní řízení (místo dříve běžné hydrauliky), toto stejně jako celá avionika může být poškozeny silným elektromagnetickým impulsem. U F-35 pak je zde navíc možnost totálního vysazení ochrany stealth obyčejným zahřátím povrchu za letního počasí, proto ta nutnost klimatizovaných hangárů. Přesně opačný je případ ruské třímachové stíhačky Mig-25 se kterou dezertér Běljukov přistál na Hokaidu a Američané tento letoun týden zkoumali, než jej Rusům vrátili. Šokem pro ně bylo, že elektronika tehdy nebyla na bázi tranzistorů, ale na miniaturních elektronkách. Napřed nějaký chytrák prohlásil, že ti Rusi jsou v elektronice 100 let za opicemi, jenže pak se ozval jeden expert a ten řekl, „Pozor pánové, tento letoun může bez problémů operovat i v oblasti těsně po jaderném výbuchu, kdy všechny tranzistory jsou zničeny a navíc řízení je hydraulické, takže blbovzdorné. Jinak porovnání s našíTřímachovou F-12 by při manévrovém souboji dopadlo tak, že přetížení by náš letoun rozlámalo“.

Na co potřebujeme F-35  ? O nákupu nových zbraní by měla rozhodovat poslanecká sněmovna a podkladem by měly být požadavky armády vycházející z potřeb pro zajištění bezpečnosti státu v uvažovaném příštím období,

Pro nákup  typů stíhacích letadel by pak měla rozhodovat bezpečnostní rizika na příštích 20 let a ekonomická situace státu. Po vstupu ČR do NATO je naše země obklopena samými státy, které jsou členy NATO a maličkým neutrálním Rakouskem. Jaké tedy hrozilo ohrožení naší země útokem zvenčí. Vojenské žádné, jediné co bylo , tak nelegální migrace na zelené hranici, na to by stačilo rogalo, nebo lehký vrtulník s kulometem. Jenže armáda požadovala nové nadzvukové stíhačky pro zajištění vzdušného prostoru nad naší zemí. Jediný argument byl pro zamezení teroristického útoku ze vzduchu. Praxe z 11. září však ukázala, že ani tehdy nejsilnější letectvo na světe – USAF takovému útoku nebylo schopné zabránit. Přesto si armáda vynutila nákup nových stíhacích letounů s argumentací, že Migy-21 i Migy 23 jsou na konci životnosti a moderní výkonné Migy 29 jsme vyměnily s Polskem za mizerné vrtulníky Sokol.

Možností bylo hned několik.                                                                                                                                                   1. Mohli jsme prakticky zadarmo dostat tehdy na světě nejlepší ruské Su-27 (viz výsledky cvičných soubojů Su -27 a amerických F-15 Eagle), ano bylo by to zaplacením dluhu SSSR (který pak naši politici promrhali)

2. Bývalý velvyslanec v USA Žantovský se nechal vyvézt v americkém F-18 Hornet a horoval pro tento předražený letounu s tím  Že nejsme tak bohatí, abychom nakupovali levné zboží !   Ano tento letoun, u kterého žebřík pro pilota stál 85 000 USD, tedy více než pokud by byl ze zlata, měl pro ČR jistě důležité vybavení : 350  Kg nátěru proti mořské vodě, přistávací hák pro přistání na letadlové lodi a také úpravu pro startovací katapult. Takže ve svém článku v Hospodářských novinách jsem doporučil koupit ještě tu letadlovou loď, postavit ji na Mušovský rybník a plašit tam s ní kormorány, aby nežrali ryby.

3. Pokud to nesmí být ruský letoun, pak nejlepší moderní západní letoun pro ochranu vzdušného prostoru ve střední Evropě tehdy byl JAS 35 Gripen, Cena oproti F.18 byla poloviční, Gripen může za den létat 14 hodin v různé konfiguraci jako stíhací, průzkumný, vyzbrojený proti pozemním cílům. Na přezbrojení potřebuje jen 4 hodiny, U F-18 i dnes u F-35 je tomu naopak, ve vzduchu může být 4 hodiny, jinak je na zemi v péči mechaniků.  To vše jsem napsal v HN. Za uplynulých 20 let si naši piloti Gripeny nemohou vynachválit,, Zasahovat na ochranu vzdušného prostoru ČR 20 let nemuseli a po úpravě letounu na doplňování paliva za letu často slouží  k ochraně nad Pobaltskými státy a na Islandu a nyní i na Slovensku. Přechod na novou verzi Gripenu JAS 35 NG by byl snadný a ekonomicky únosný – výhodný.

V roce 2023 je naše bezpečnostní situace jiná v tom, že na Ukrajině je válka s Ruskou federací. Ukrajina není člen NATO, takže podle její doktríny se do bojů nemohou oficiálně zapojit vojenské jednotky NATO, ČR; však mimořádně ve velkém množství dodává Ukrajině veškeré možné zbraně a přijala asi 400 000 uprchlíků, Pomalu se blíží termín rozhodnutí, zda se bude pokračovat v pronájmu Gripenů, případně přikoupení nové verze JAS 35 NG, Nebo se budou kupovat jiná stíhací letadla, ministryně Černochová jednala o možnosti nákupu F-35, Bylo by dobré jasně říci, proč právě tento letoun ?

Po druhé světové válce se zvyšovaly výkony bombardovacích letounů, ale vývoj stíhacích letounů a protiletadlových raket a jejich radarů byl rychlejší, takže byla malá šance, aby se bombardér dostal až nad cíl. Byla snaha učinit letouny pro radar neviditelnými.  Jednak se to řešilo tvarem letounu a pak také speciálními nátěry pohlcující. elektromagnetické záření, V první fázi války v Iráku pak aerodynamicky příšerný americký Černý Jestřáb zcela zlikvidoval protileteckou obranu beze ztráty jediného svého letounu. Ovšem  v Jugoslávii již radar tento typ odhalil a raketou byl sestřelen, což vedlo k jeho vyřazení z výzbroje. Nejnovější americké, ruské a čínské stíhací letouny páté generace mají moderní stealth aerodynamiku, bez lámaných rovinných ploch a žádnou podvěšenou výzbroj, ta je uvnitř trupu, mají vektorování tahu motorů, což umožňuje extrémní obratnost, rakety dalekého dostřelu a vyspělou avioniku. Nejvýkonnější americký letoun této kategorie je dvoumotorový F-22, Raptor, ale ten není na prodej ani pro nejlepší spojence USA.

 Letoun F-35 je jednomotorový,vyvíjený současně i pro NAVY, kde na menších plavidlech by měl kolmo startovat i přistávat, což konstrukci komplikuje, navíc postrádá vnitřní chlazení povrchu, kdy po zahřátí může dojít ke ztrátě vlastností stealth, proto vyžaduje klimatizované hangáry ( ty by byly v případě války prvním cílem útoku raket nepřítele). Letové výkony F-35 jsou nižší než u Gripena,výzbroj může být stejná. Takže pro ČR je hlavní rozdíl možnost nést jadernou pumu, Budeme zkoušet bombardovat Petrohrad a v případě války se zařadíme mezi první cíle jaderného útoku ?

 Národ, který nezná své dějiny, takový si je bude muset prožít znovu. Oficiální armáda této země již 400 let nikdy žádnou válku nevyhrála, vždy vinou politiků jsme byli na straně poražených, výjimkou byli hrdinové, kteří se vzepřeli jako legionáři, nebo piloti, kteří utekli z protektorátu a bojovali na straně spojenců. Naši legionáři v Rusku obsadili celou trans-sibiřskou magistrálu aniž by měli letadla. Až ve Vladivostoku si vymysleli, že nějaká letadla potřebují, poslali do USA poddůstojníka, který nikdy nelétal, Američané to poznali a za zlato prodali naprosto zastaralé letouny Tractor, některé legionáři sestavili, na ledu zkoušeli odstartovat, jedna posádka se zabila, jeden z těchto mizerných letounů je vystaven v Národním technickém muzeu. Po Sametu nám nabízeli předražený F-18 Hornet. O tom, co se nakoupí rozhodují politici. Bylo tomu i v šedesátých letech, kdy Bundeswehr chtěl nadzvukové stíhačky. Tehdy rozhodně nejlepší byla francouzská Mirage, jenže Američané jsou lepší obchodníci, mají hlavní slovo v NATO a chtějí prodávat své výrobky, jejich F-104 Starfighter udělal absolutní světový rychlostní rekord a pak i výškový, Jako čistě lehký přepadový letoun nebyl špatný, jenže Němci vyžadovali verzi F-104 G a u ní další činnosti, včetně nošení jaderné pumy. Americké firmy pak politikovi, který rozhoduje o nákupu dávají provizi 2-5 % z celkového objemu kontraktu. Ty miliony USD si nechal tehdejší ministr F Strauss poslat na své osobní konto. Později kdy přetížené F-104G začaly padat jako hrušky, tak je novináři nazvali Létající rakví a objevili zákulisí kontraktu s provizí na osobním kontu, Strauss z toho s ostudou vycouval tak, že peníze převedl na volební konto CSU.

 K čemu tedy potřebuje  ČR fantasticky drahé F.35 a podle informací chce ministryně Černochová nakupovat F-35 dvakrát dráže než Izrael (ten je nakonec dostane vlastně zadarmo  / finanční mezistátní dotace/ Asi  čím dráže, tím větší provize.

Dvacet let od Sametové revoluce každá nová vláda slibuje, že zakročí proti stále rostoucí korupci. Jenže politici ví. že největší peníze získají z provizí u státních zakázek , Pokud by politici opravdu chtěli zlikvidiovat korupci, pak není třeba nic vymýšlet, úplně stačí ve sněmovně přijat zákony platné ve Švýcarsku a ve Švédsku  Provize u státních zakázek se trestá nepodmíněnými tresty na svobodě !

S pozdravem  L.  Koutný

A nyní se raději vraťme k modelům, alespoň nějaké fotky ze stovek mých modelů a také stavebnic, které vyrábím a dávám jako ceny pro první tři nejlepší žáky v soutěžích, které pořádám. Stavebnice malého oldd-timera BV-3 Bobík, je prvním trupovým jednoduchým, ale velice létavým modelem, který si děti staví v mých kroužcích. Ještě jednodušší je tyčkový Liliput, ten létá opravdu každému.

Hezký dolnoplošník Airskier (také BV-3) létá také moc hezky, ale je přece jen na stavbu náročnější, podobně jako i BV-min Pyloňák. Tyto stavebnice velmi usnadní práci vedoucího kroužku, zkrátí dobu potřebnou na stavbu a jsou zárukou radosti z létání. Velká minimaketa, dvacetinka Dornier Komet 3C, létá tak dobře, že někteří chlapci ji použili i v krajských přeborech soutěží pro modely P-30 Proto tyto stavebnice doporučuji všem vedoucím kroužků. koutny.lubomir@seznam.cz

Malé minimakety jejich plánky byly těsně před válkou vydávány v IPRO:                                 Caudron, Cadet, Bucaneer Arado AR-196

Moje knihy, které jsou beznadějně vyprodané

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLD- TIMERY : Maruška s Bobíkem OPENSCALE 1999, Skřivan, Petrova Krasnaja Zvězda MB-22, a 2x mé Disperato, které vítězily jak na M ČR tak i na Mezinárodní M SR v Očové Sestava chlapců z mého kroužku s modely P-30 vítězná na Krajském přeboru i na MČR

Maruška s P-30 vítěz M ČR mládeže 2005 v Mnichově Hradišti, kde v pátém rozlávání letěla 15 a 1/2 minuty, další dva spadli již za 2. Naše výborné modely P-30: OMEGA, Péťa,Maruška

První wakefield Supertágo se kterým jsem zvítězil na výběrové soutěži v Šumperku 1958

Soustředění reprezentantů 1959, pomocníka mi dělá reprezentant Láďa Mužný a mé nejlepší Supertágo, s vrtulí RUBNIK 500/750 byl extrémě dlouhý motorový let 75 sec.

Můj první Cupe de Hiver (dnes F1G) Zvolen 1962

Minimaketa dvacetinka (M 1/20) francouzského stíhacího letounu Arsenal VG-32

Moje sestava dvacetinek stíhaček z WWI VG-39, Jak-3, Re-2005, Bf-109F, Bf-109E rok 1984

Dvacetinku Mig- DIS jsem stavěl 3x a vyhrál mnoho soutěží, pak dokonce i jako M-oř

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moje minimaketa M-oř (oříšek- peanut) amfibie MDR-6 vítěz mnoha halových soutěží

Syn Petr v roce 1988 často vítezil s výbornou dvacetinkou Arsenal VG-39

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Amatérský akrobatický Hornisse je vhodnou předlohou pro malé minimakety M-oř a M-pist.

Souboj dvou dvacetinek : můj SF-4 Alfertyho Bif

Můj M-oř (peanut), vítěz několika domácích soutěží i místa na bedně v mezinárodních Interscale Maastricht, Prostějov. V Belgickém Flémalle po startu ze země let 110s.

M-pist Pistácio Sonerai II, Druhé místo ve Flémalle rekordní let 102s, mnoho vítězství v ČR

Moje úspěšné dvacetinky : Jak-3, Arado Ar-240, P-51H Mustang, Savoia Marchetti SM 92

Moje dvacetinka japonské stíhačky Ki-84 Frank rok 2012

Start dvacetinky Roland D-II

Dvacetinku Fokker D-VIII jsem stavěl 3x a vždy moc hezky létala

Dvacetinka Bellanca Skyrockeet je mimořádně létavý typ

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Moje dvacetinka Messerschmitt Bf-109H1 zvítězila na Openscale když jako jediná letěla maxima jak po startu z ruky, tak i ze země

Dvacetinka Bernard HV 220, vítěz několika FLY OFF Schneiderova poháru

Model pro radost, létá moc hezky

Dvacetinka Ansaldo S.V.A.5 byla dlouho mým snem je pracná a dost těžká, přesto hezky létá

Mig DIS v letu po startu z ruky a dole typický start ze stolu

Fantasticky létající dvacetinku raceru Mr. Smoothie jsem stavěl 2x, vždy mi nakonec ulétla

Další z racerů, pracný, těžší a méně létavý

Podobně i trochu větší pracný a těžší He-64 létá jen časy pod minutu

Dvacetinka stratosférického Spitfire MK VIII Hf nyní baví reprezentanty v letecké akrobacii v ve Starém Městě u Moravské třebové

Dvacetinky Arsenalů VG-39 Pavla Stráníka a můj VG-36 byly moc létavé – obě ulétly

Můj špičkový model kategorie P-30 Špidloň

Chlapci z mého kroužku a dvacetinkami Do-3 Komet

Dvacetinka Jak-55 hezky létá

Peanuty létajících člunú Savoia Marchetti S.13 a S-51 byly úspěšné i na mezinárodních soutěžích Interscale ve Flémalle a v Prostějově

Dvacetinka R-7 Racek v barvách jak jej létal Pavol Poloněc

Dole dvacetinka Supermarine S.4 létala výborně

Fantasticky létající spolehlivá Kingcobra P-63

Bristil M1C hezky létal kolem minuty

Old-timery Favorit, Airskier, halové modely Formule Holy, Peanuty hydroplánů Blériot, Deperdussin, Morane, REP

Peanuty ZLIN Z-50M Praga 33, Piper Cherokee, Vizi Wot

Vážení kolegové, Všechno je jinak, jak řekl ten moudrý rabín těsně před smrtí Za pár dnů bych se měl dožít požehnaného věku 82 let a zjišťuji, že jsem dlužný omluvu za svou slepou víru v pochybné autority a tvrzení opírající se o falešné axiomy. Kdo se zajímá o historii modelařiny tak asi ví, že velký předválečný teoretik Dr. Josef Hošek získal svůj doktorát právě za  zpracování teorie potřebné pro výpočty leteckých modelů. Ten ve své práci uvádí, že maximální energie akumulovaná do natahované gumy je 9x větší než maximální energie akumulovaná do stejného množství zkrucované gumy. Pak zde bylo tvrzení, že maximální množství akumulované energie u zkrucovaného svazku je 5 J/g, Mikita Kaplan to potvrzoval údajně přesnějším údajem, že nejvyšší naměřená hodnota byla 4,85 J/g. Ve své slepé víře v tato „vědecká fakta“ jsem pak ve své knize Modely letadel s gumovým pohonem  na poslední straně napsal: Pozor! Je zde prostor pro badatele a vynálezce popisoval jak by se mohly zvýšit výkony některých soutěžních kategorii, pokud by se podařilo využít podstatně vyšší energie akumulované v gumě při jejím vytahování místo zkrucování. Podobně  pak byla vedena moje účast v debatě Guma na stránkách minimakety.cz. Především se musím omluvit Sharkovi a Číhákovi, za zpochybňování údajů o dosahované výšce a letových časech u modelů F1B a F1G. Okamžik pravdy nastal 13.3.2013  kdy jsme s moji vnučkou Maruškou provedli pečlivá měření energie akumulované v mé nejlepší gumě TAN SS 07/2011 (kterou mi z USA poslal Bernard Guetz) U zkrucované gumy (natáčeného vytahovaného svazku) byla naměřena maximální hodnota akumulované energie 14,85 J/g. U natahované gumy pak byla naměřena maximální hodnota akumulované energie 33,2 J/g .Takže  energie akumulova v natahovaném svazku není oproti zkrucovanému 9x větší, nýbrž jen 2,2 větší, takže se nevyplatí pokoušet se o složité řešení s kladkami a vřetenem. Ovšem největším překvapením pro mne byl údaj o maximální energii akumulované ve zkrucovaném svazku, tento údaj je 5x vyšší než to čemu se doposud věřilo. Potvrzuje to, co říkal Shark i Číhák. Inu když jsme se bavili o teoretikovi Dr. Hoškovi s pamětníkem Pavlem Lanštiakem, tak ten řekl. Hošek ze všeho dělal vědu, ale žádný závod nikdy nevyhrál. Výsledky svých měření jsem tehdy poslal do redakce Model HOBBY magazín a myslím, že snad I Pavlovi Stráníkovi, ale na stránkách minimakety. cz je nějak nemohu najít (možná špatně hledám) Luboš.

V předválečném období bylo letectní naprostou špičkou technického pokroku a letecké modelářství zahrnuté v programu MLL (Masarykovy letecké ligy) bylo přípravou mládeže pro další stupně : plachtění a motorové létání s programem tisíc nových pilotů. V této době bylo hned několik podnikateků dodávajících materiál pro stavbu modelů. stavebnice a stavební plány modelů. Velmi aktivní pak byla skupina výkonných modelářů kolem inženýra Procházky vydávající své plánky pod značkou IPRO. Mezi těmito plánky je poměrně hodně polomaket, která dnes patří do kategorie old-timerů BV-min. Když se před nějakou desítkou let konalo Mistrovství Evropy halových modelů F1D microfilm v hale D na brněnském Výstavišti tak Jirka Kalina přišel s nápadem uspořádat při tom i soutěž minimatet a Dušan Krumplovič rozeslal známým několik plánků polomaket IPRO. Asi to bylo moc nahonem a nebylo dost času na stavbu nových modelů. Takže místo soutěže bylo jen volné polétání s několika dvacetikami. Nedávno se V RC Revue objevili fotky a stavební plánek moc hezkého modelu z kolekce IPRO „CADET“, ten si také moc hezky postavil Jirka Tamfal a nádherně s ním létal na loňské soutěži v Brně. Dříve již bylo postaveno několik dalších typů z IPRO minimaket, především pak Caudron, Zlín Z-XV, Bufalo a Wildcat. Takže jsem se rozhodl sponzorovat soutěž IPRO minimaket pořádanou při soutěži dvacetinek jako Memoriál Dušana Krumploviče.

Foto mých minimaket z kolekce IPRO

Modelářské kroužky vedu již téměř 60 let. Byly doby, kdy u Salesiánů, kde mimo stavbu, létání s modely a úspěšnou účast na soutěžích (včetně mnoha vítěztví na Krajských přeborech i Mistrovství ČR mládeže), jsme dělali i aerodynamická měření křídel modelů P-30 s různými profily při nízkých Re, což pak bylo akceptováno na Leteckém ústavu VUT Brno jako základ pro doktorandskou práci v rámci grantu. Pak stačil malý článeček v Žabovřeském zpravodaji já já musel mít hned dva kroužky a na další zájemce se nedostalo. Jenže když jsem si dovolil opravit pátera Josefa o svatosti Svatéko Konstantina, který celý život byl pohan a až na smrtelné posteli se nechal pokřtít, ovšem pro církev má velký význam – uzákonil křesťanství jako státní náboženství a jeho zásluhou vznikla Bible. Pak jsem musel svou spolupráci se Salesiány ukončit. Pokračoval jsem v kroužcích na školách a pod domy volného času. Když přišla „Covidová epodemie“ tak činnost kroužků byla omezena a na půl roku zcela zrušena. Z tohoto šoku se pak již ve škole v Medlánkách poprvé v historii nenašlo dost zájemců, aby mohl být kroužek znovu otevřený. Pravdou je, že dnes mají děti spoustu různých lákadel, včetně her na PC, což je mnohem pohodlnější a nevyžaduje to žádnou pečlivost a trpělivost, která je nutná při stavbě modelů letadel. Takže tento problém jsem již nějakou tu desítku let řešil tím, že chlapci po prvním jednoduchém kluzáčku začali se stavbou jednoduchého modelu s gumovým pohonem ze stavebnic, které jsem jim připravil. Ti nejmladší stavěli tyčkový model Liliput, ti starší pak již trupový Bobík. Oba typy mají vynikající letové vlastnosti a tolerují i drobné nepřesnosti. Chlapci se s nimi velmi úspěšně účastnili soutěží old-timerů v kategorii BV-3, vyhrávali nejen v kategorii žáků, ale i dokonce mezi dospělály v mezinárodní soutěži OPENSCALE a na Mistrovství republiky. Jako každý rok i tentokrát jsem o prázdninách připravil tyto stavebnice pro kroužek, ten se ale neotevřel a stavebnice mi zůstaly doma. Pokud některý vedoucí kroužku by měl o ně zájem, tak se může ozvat na e mailu koutny.lubomir@modelyletadel

Fantasticky létající Bobík, pětiletá Maruška vítěz MČR i mezinárodní OPENSCALE

Jedenáctiletý hoch z mého kroužku Vojta Harašta zvítězil v mezinárodní soutěži OPENSCALE 2006 s tímto jednoduchým old-timerem Liliput před dospělákem, který přijel až z USA

Jedenáctiletá vnučka Maruška v roce 2005 zvítězila na Mistrovství ČR mládeže. Tehdy 8 soutěžích nalétalo v pěti kolech samá maxima 100 sec. Takže následovalo rozlétávání FLY OFF, kdy každá další kolo mělo maximum prodlouženo o 30 sec. Do pátého rozlétávání postoupili tři soutěžící. Maruščtin model letěl 15 a půl minuty, ostatní spadli pod tři minuty.